1.otázka

Simon Carver

Vítejte u pořadu. Představte si dva lidi. Jeden jednou za rok prodá na internetu staré kolo. Druhý každý týden peče dorty na objednávku, sám si shání suroviny, sám určuje cenu, vystupuje pod svým jménem a nese riziko, když se něco nepovede. A právě ten druhý už se velmi blíží tomu, čemu říkáme PODNIKÁNÍ. A to je důležité, protože u státnic se strašně snadno sklouzne k tomu, že podnikání je prostě „něco, čím si vydělávám“. Jenže ono je to přesnější. Základní definice zní takto: podnikání je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, a to za podmínek stanovených živnostenským zákonem. To je věta, kterou je dobré umět skoro zpaměti. Je dlouhá, ale ve skutečnosti je složená z několika znaků. A když pochopíte každý zvlášť, definice začne dávat smysl.

Simon Carver

Začnu slovem SOUSTAVNÁ. To je zrádné. Soustavná činnost neznamená nepřetržitá činnost. Neznamená to, že člověk podniká každou minutu každého dne. Znamená to, že činnost dělá s představou, že ji bude vykonávat i nadále. Není náhodná. Není nahodilá. Není jen příležitostná. To je přesně ta hranice, na které se studenti pletou. Jednoduchý příklad. Když někdo jednou prodá vlastní skříň po babičce, není to podnikání. Když ale pravidelně nakupuje starý nábytek, opravuje ho a dál prodává, už je tam soustavnost. A ještě jedna důležitá věc: soustavnost může existovat i tehdy, když podnikáte jen ve volném čase nebo jen v určité části roku. Třeba někdo provozuje stánek jen v letní sezoně. Není to nepřetržité, ale je to soustavné. Zapamatujte si tu větu: soustavné neznamená nepřetržité, soustavné znamená ne nahodilé.

Simon Carver

Druhý znak je SAMOSTATNOST. To znamená, že podnikatel sám rozhoduje o době a místě výkonu činnosti a o organizaci práce podle své vlastní úvahy. Sám si řekne, kdy bude pracovat, jak bude pracovat, jak si nastaví provoz. A zároveň sám finančně zajišťuje chod podnikání a sám rozhoduje o použití zisku. Když to řeknu lidsky: není to zaměstnanec, který dostane směnu, úkol a výplatu. Je to člověk, který si tu směnu, úkol i riziko staví sám. Příklad. Fotograf na volné noze si sám domlouvá zakázky, sám si kupuje techniku, sám určuje cenu a sám si organizuje kalendář. To je samostatnost. Kdyby tentýž člověk pracoval jako zaměstnanec ve fotoateliéru podle rozpisu směn a pokynů vedoucího, pak už nejde o podnikání v tom samém smyslu. Někdy to zní banálně, ale právě tahle možnost rozhodovat sám je právně i ekonomicky zásadní.

Simon Carver

Jednoduchý příklad. Když někdo jednou prodá vlastní skříň po babičce, není to podnikání. Když ale pravidelně nakupuje starý nábytek, opravuje ho a dál prodává, už je tam soustavnost. A ještě jedna důležitá věc: soustavnost může existovat i tehdy, když podnikáte jen ve volném čase nebo jen v určité části roku. Třeba někdo provozuje stánek jen v letní sezoně. Není to nepřetržité, ale je to soustavné. Zapamatujte si tu větu: soustavné neznamená nepřetržité, soustavné znamená ne nahodilé.

Simon Carver

Druhý znak je SAMOSTATNOST. To znamená, že podnikatel sám rozhoduje o době a místě výkonu činnosti a o organizaci práce podle své vlastní úvahy. Sám si řekne, kdy bude pracovat, jak bude pracovat, jak si nastaví provoz. A zároveň sám finančně zajišťuje chod podnikání a sám rozhoduje o použití zisku. Když to řeknu lidsky: není to zaměstnanec, který dostane směnu, úkol a výplatu. Je to člověk, který si tu směnu, úkol i riziko staví sám.

Simon Carver

Příklad. Fotograf na volné noze si sám domlouvá zakázky, sám si kupuje techniku, sám určuje cenu a sám si organizuje kalendář. To je samostatnost. Kdyby tentýž člověk pracoval jako zaměstnanec ve fotoateliéru podle rozpisu směn a pokynů vedoucího, pak už nejde o podnikání v tom samém smyslu. Někdy to zní banálně, ale právě tahle možnost rozhodovat sám je právně i ekonomicky zásadní.

Simon Carver

Třetí znak: VLASTNÍM JMÉNEM, nebo v materiálech je i myšlenka „na vlastní účet“. Podnikatel provádí činnost pod vlastním jménem, a je-li zapsán do obchodního rejstříku, tak pod názvem firmy. Jinými slovy, neschovává se za někoho jiného. Vystupuje navenek on sám. U fyzické osoby to typicky bude jméno a příjmení, případně doplněné dodatkem. U právnické osoby to bude obchodní firma, tedy název, pod kterým je zapsána.

Simon Carver

Příklad je docela praktický. Kadeřnice Jana Nováková podniká jako fyzická osoba a na fakturách i navenek vystupuje jako Jana Nováková, případně s dodatkem. Když ale vznikne společnost, třeba Salon Jas s.r.o., pak už podniká právnická osoba pod svou obchodní firmou. To „vlastním jménem“ tedy neznamená jen cedulku na dveřích. Znamená to, kdo právně vystupuje navenek.

Simon Carver

Čtvrtý znak je VLASTNÍ ODPOVĚDNOST. A tady už je to vážnější. Podnikání vždy nese riziko. Tohoto rizika se nelze jednoduše zbavit. Podnikatel odpovídá za závazky vyplývající z jeho podnikání. U fyzické osoby je v materiálech výslovně řečeno, že odpovídá celým svým majetkem. Tedy nejen majetkem používaným pro podnikání, ale i majetkem určeným pro vlastní potřebu. To je silná věta. Podnikání není hra bez následků.

Simon Carver

Představte si truhláře, který si vezme závazek dodat kuchyňské linky, ale nezvládne splnit smlouvu a vzniknou dluhy. U fyzické osoby nejde jen o „dílnu a pilu“. Riziko může dopadat na celý majetek. Proto se u podnikání pořád mluví o odpovědnosti, riziku a uvážlivém rozhodování. Na začátku se vkládá kapitál, během činnosti se čelí riziku a smyslem je vložený kapitál zhodnotit.

Simon Carver

A pátý znak: dosažení ZISKU. To je hlavní cíl podnikatelského snažení. Neznamená to, že podnik musí být hned od prvního dne ziskový. Znamená to, že činnost je vykonávána za účelem dosažení zisku. Tedy s úmyslem vydělat a dlouhodobě růst. V podkladech je dokonce myšlenka, že smyslem je neustálý růst hodnoty firmy. To je důležité, protože podnikání není jen „udělat si tržbu“. Jde o to, aby činnost ekonomicky dávala smysl.

Simon Carver

A teď malý háček. Když slyšíme zisk, máme někdy pocit, že podnik je jen stroj na peníze. Jenže v podkladech je i společenské poslání podnikání: služba zákazníkovi a všem ostatním, kteří jsou s vývojem podniku spjati, tedy stakeholders. To je hezké spojení. Podnik nevzniká ve vakuu. Musí uspokojovat potřeby zákazníků. Musí nějak fungovat i vůči zaměstnancům, dodavatelům, věřitelům, vlastníkům a společnosti.

Simon Carver

Takže kdybyste si to chtěli zafixovat jednou větou: podnikání je soustavná, samostatná činnost, pod vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. A úplně nejzrádnější slovo z celé definice je soustavnost. Ne nepřetržitost. Ne nahodilost. Ale soustavnost.

Simon Carver

Když víme, co je podnikání, můžeme jít o krok dál: kdo je podnikatel? Podnikatel je ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem, se záměrem činit tak soustavně a za účelem dosažení zisku. Jinak řečeno, podnikatel je nositel té činnosti. Ten, kdo ji skutečně dělá a nese.

Simon Carver

Podle podkladů se za podnikatele považují také osoby zapsané v obchodním rejstříku a osoby, které mají k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění. To je praktické. U zkoušky je dobré zmínit nejen obecnou definici, ale i tyto dva orientační body: zápis v obchodním rejstříku a živnostenské nebo jiné oprávnění.

Simon Carver

A podnikatelem může být jak FYZICKÁ osoba, tak PRÁVNICKÁ osoba. Fyzická osoba je konkrétní člověk. Třeba instalatér, účetní, fotograf, kadeřnice. Právnická osoba je vytvořený právní subjekt. Třeba společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost. Já to rád připodobňuju k tomu, že fyzická osoba je člověk z masa a kostí, kdežto právnická osoba je „právní schránka“, kterou právo uznává jako samostatný subjekt. Zní to trochu suše, já vím, ale pomáhá to.

Simon Carver

Teď obchodní závod. To je pojem, který se někdy studentům plete s budovou nebo provozovnou. Jenže obchodní závod je širší. Definice říká: organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. To „vše, co zpravidla slouží k provozu“ je strašně užitečné.

Simon Carver

Představte si kavárnu. Obchodní závod není jen espresso stroj a židle. Je to také zásoba kávy, pokladna, značka, smlouvy, vybavení, peníze, možná software, možná zaběhnuté vztahy se zákazníky. Prostě organizovaný celek, který umožňuje provozovat činnost. V materiálech je i další možné chápání: instituce vzniklá k výkonu podnikatelské činnosti, kde dochází k přeměně vstupů na výstupy. To je hezké hlavně pro ekonomické uvažování. Něco vstupuje dovnitř a něco z podniku vychází ven.

Simon Carver

Podnik má mít základní kapitál, majetek a obchodní firmu. Pojďme pomalu. ZÁKLADNÍ KAPITÁL je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků. To je přesná formulace. Jinými slovy, jde o to, co společníci do podniku vložili a co je vyjádřeno v penězích, i když část vkladu může být nepeněžitá. Třeba stroj, auto, know-how -- tedy pozor, u zkoušky raději zůstaňte u formulace peněžité a nepeněžité vklady.

Simon Carver

MAJETEK je všechno, co podnik vlastní a používá ke své činnosti. U malé pekárny to budou pece, suroviny, peníze na účtu, možná rozvozové auto. U softwarové firmy to může být technika, finance, vybavení kanceláře a další složky potřebné k provozu. A OBCHODNÍ FIRMA je název, pod kterým podnik vystupuje. U fyzické osoby je to jméno a příjmení, případně dodatek. U právnické osoby název, pod kterým je zapsána v obchodním rejstříku.

Simon Carver

Tohle je mimochodem dobrý moment pro jednoduché srovnání. U fyzické osoby bývá podnikání víc spojené přímo s člověkem samotným. Jeho jméno, jeho odpovědnost, jeho majetek. U právnické osoby už vystupuje navenek samostatný subjekt pod obchodní firmou. Proto taky v praxi lidé řeší, jakou formu zvolit. Ale pro tento okruh je hlavní, abyste uměli rozlišit podnikatele, fyzickou a právnickou osobu, a vysvětlit, že obchodní závod je ten organizovaný soubor všeho, co k provozu slouží.

Simon Carver

Teď si představte podnik jako loď na řece. Kapitán může rozhodovat uvnitř lodi. Může přeuspořádat posádku, rozdělit práci, hlídat peníze. Ale nemůže poručit počasí. A přesně tak funguje okolí podniku. Je to všechno, co podnik obklopuje. Vliv okolí na podnik je velmi silný, zatímco možnost podniku ovlivňovat okolí je spíše omezená. Tohle je jedna z klíčových vět celé kapitoly.

Simon Carver

Podnikatelské prostředí dělíme na MAKROPROSTŘEDÍ, MEZOPROSTŘEDÍ a MIKROPROSTŘEDÍ. Makroprostředí je externí a podnik ho nemůže ovlivnit. To je to počasí kolem lodi. Patří sem ekonomické, ekologické, technologické, etické, politické a právní, geografické, sociální a kulturně-historické faktory. Prostě velké síly, které jsou nad podnikem.

Simon Carver

Mezoprostředí podnik ovlivňuje jen částečně. Sem patří zákazníci, konkurence, substituty, dodavatelé a distribuce. Tam už podnik něco dělat může -- může lépe jednat s dodavateli, zlepšovat vztah se zákazníky, odlišovat se od konkurence -- ale nikdy to nemá úplně pod kontrolou. A mikroprostředí je interní. To podnik ovlivňuje sám. Sem patří jeho zdroje: zaměstnanci, struktura, finance. Takže jednoduchá pomůcka: makro neovlivním, mezo ovlivním částečně, mikro mám uvnitř a řídím sám.

Simon Carver

Pojďme na prvky okolí podniku po jednom, s příklady. GEOGRAFICKÉ prvky souvisí s umístěním podniku. Vhodná lokalizace je důležitá pro logistiku a také pro přírodní podmínky. Když otevřete sklad daleko od hlavních dopravních tahů, budete mít dražší a pomalejší zásobování. Když podnikáte v oboru závislém na konkrétních podmínkách, třeba v zemědělství, lokalita je úplně zásadní.

Simon Carver

SOCIÁLNÍ prvky znamenají, že podnik by měl zvažovat důsledky své činnosti pro společnost. Ideálně by činnost měla být prospěšná podniku i společnosti. Prakticky: výrobní závod v obci neřeší jen zisk, ale i to, jak zaměstnává lidi, jak ovlivňuje kvalitu života v místě, jak se chová ke komunitě. To není jen morální ozdoba. To je součást prostředí, ve kterém podnik funguje.

Simon Carver

POLITICKÉ A PRÁVNÍ prvky jsou obrovské. Patří sem politické zájmy, vlivy obecních úřadů, normy, zákony a zákoníky. Ty stanovují, jaké chování podniku je přípustné a jaké ne. Příklad? Změna zákona, daňových pravidel nebo bezpečnostních norem může podniku úplně překreslit náklady a možnosti. Stát navíc silně ovlivňuje formování okolí podniku třeba cenovou regulací, bezpečností státu, ekologií nebo prosazováním zájmů některých sociálních skupin.

Simon Carver

EKONOMICKÉ prvky jsou všechno, co souvisí s ekonomikou: inflace, kurzy měn, sazba DPH, způsoby odpisování majetku, ceny energií a podobně. Když stoupnou ceny energií, pocítí to pekárna, hutní podnik i malý obchod. Když se změní kurz měny, pocítí to firmy dovážející materiál ze zahraničí. Tohle je typický makrofaktor: podnik ho neřídí, ale musí na něj reagovat.

Simon Carver

EKOLOGICKÉ prvky se týkají životního prostředí, třeba snižování emisí. TECHNOLOGICKÉ prvky souvisejí se změnami technologií a technickým pokrokem. A tady je dobré dodat, že technologický pokrok může podniku pomoci dosahovat lepších hospodářských výsledků a zvyšovat konkurenční schopnost. Kdo zaspí technologii, ten je v problému. Kdo ji využije chytře, může být před konkurencí. Je to trochu jako když jeden podnik jede na mapě z roku 2008 a druhý už používá navigaci v reálném čase.

Simon Carver

ETICKÉ prvky znamenají dodržování etických principů: poskytovat pravdivé informace, soutěžit čistě, poskytovat dobré služby. To není měkké téma navíc. Nepravdivá reklama nebo nepoctivé jednání může podnik stát důvěru. A KULTURNĚ-HISTORICKÉ prvky souvisejí s kulturou dané země či regionu. V materiálech je hezký příklad: v Bavorsku má smysl otevřít stánek s bratwurstem a ne s čínským jídlem. Je to zjednodušené, jasně, ale dobře se to pamatuje. Kultura a historie ovlivňují poptávku i přijetí nabídky.

Simon Carver

Kdybych to měl stáhnout do jedné zkouškové věty: stát, trh a technologie na podnik působí velmi silně, zatímco podnik má jen omezenou možnost ovlivňovat své okolí. A právě proto podnik nestačí jen dobře řídit zevnitř. Musí umět číst prostředí kolem sebe.

Simon Carver

Podnik bez cíle je trochu jako člověk, který vyrazí na nádraží bez toho, aby věděl, kam jede. Možná někam dojede, ale těžko pozná, jestli jel správně. Cíle podniku musí být stanoveny tak, aby podnik vydělával a trvale rostl. A zároveň navazují na hlavní poslání podniku: výrobu, distribuci výrobků, poskytování služeb a uspokojování potřeb zákazníků a všech s podnikem životně spjatých.

Simon Carver

Cíle můžeme třídit podle několika hledisek. Podle VÝZNAMU rozlišujeme primární a dílčí. Primární je hlavní, dílčí ho podporují. Podle VELIKOSTI neboli rozsahu cíle rozlišujeme omezené a neomezené. Omezený cíl znamená dosáhnout předem dané hodnoty. Neomezený cíl znamená dosáhnout maxima. Podle ČASU jsou cíle krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. A to je praktické, protože jiný cíl řeší firma na příští měsíc a jiný na příštích pět let.

Simon Carver

Pak je tu vztah mezi cíli. To bývá u zkoušky pěkná otázka. KOMPLEMENTÁRNÍ cíle se doplňují. Když snižuji náklady, může to vést ke zvýšení zisku. KONKURENČNÍ cíle jdou proti sobě v tom smyslu, že vyšší plnění jednoho vede k nižšímu plnění druhého. Třeba marketing chce velkou kampaň, ale ta stojí peníze. PROTIKLADNÉ cíle si odporují tak, že dosažení jednoho vylučuje druhý. V materiálech je příklad: chceme snížit spotřebu energie stroje, ale zároveň od něj chceme větší výkon. A INDIFFERENTNÍ cíle spolu nesouvisí. Plnění jednoho nemá vliv na ostatní. Třeba úroveň stravy v zaměstnanecké jídelně a snížení nákladů na spotřebu materiálu.

Simon Carver

Podle OBSAHU mohou být cíle ekonomické, technické a sociální. Ekonomické se týkají peněz a výsledků, technické třeba výroby a technologie, sociální pracovních a sociálních podmínek. To je důležité, protože podnik není jen účetní tabulka. Je to i technický a sociální organismus. No dobře, zní to skoro biologicky, ale chápete mě.

Simon Carver

A teď ten nejznámější cíl: maximalizace ZISKU. V podkladech je označena jako primární cíl, ale zároveň se výslovně říká, že to není vhodné jediné měřítko cíle podniku. Proč? Protože nezaručuje pokračování podnikatelské činnosti ani jeho dosahování v budoucnu, nezohledňuje míru rizika a chybí časová dimenze. To je strašně důležité. Podnik může maximalizovat zisk dnes, a přitom si poškodit budoucnost. Třeba omezí kvalitu, zanedbá inovace nebo ztratí zákazníky. A najednou je „krásný dnešek“ vykoupený špatným zítřkem.

Simon Carver

Proto existují i další cíle. Maximalizace HODNOTY PODNIKU. Ta je v materiálech vysvětlena jako současná hodnota očekávaných budoucích čistých peněžních toků, tedy cash flow. Jinak řečeno, hodnota podniku je hodnota očekávaných budoucích zisků diskontovaných k současnosti pomocí vhodné diskontní míry. Vím, že to zní hutně. Ale význam je vlastně docela lidský: nejde jen o to, kolik podnik vydělá teď, ale kolik hodnoty dokáže přinášet do budoucna.

Simon Carver

Další cíl je maximalizace hodnoty pro akcionáře, takzvaný shareholder value. V materiálech jsou uvedeny ukazatele MVA a EVA, přičemž cílem je maximalizovat MVA. A je tam i vzorec: MVA se rovná tržní hodnota podniku mínus investovaný kapitál. U státnic bych tenhle bod řekl klidně jednoduše a opatrně: podnik může sledovat i to, jakou hodnotu vytváří pro akcionáře, a jedním z ukazatelů je MVA.

Simon Carver

Pak tu máme maximalizaci tržeb, minimalizaci nákladů a přežití podniku. Maximalizace tržeb znamená snahu zvýšit prodej. Minimalizace nákladů znamená hospodárnost. Přežití podniku je někdy úplně základní cíl -- zvlášť v krizi, při špatné situaci na trhu nebo v těžkém období odvětví. Někdy prostě nejde o „vydělat co nejvíc“, ale o „udržet firmu při životě“.

Simon Carver

A teď moje oblíbená věta z podkladů: nejspolehlivější cesta k tvorbě zisku a plnění dalších cílů podniku je SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK. To je vlastně krásné. Všechna ta ekonomika, cíle, kapitál, ukazatele -- a na konci je člověk, který si něco koupí, vrátí se a věří vám. Bez zákazníka není tržba. Bez tržby není zisk. Bez zisku není růst.

Simon Carver

Na závěr ještě odlišnost velkého a malého podniku. U velkého podniku bývají vlastníci, třeba akcionáři, odděleni od řízení. Akcionáři firmu sami neřídí, volí představenstvo, to jmenuje vrcholové manažery, a tím dochází k oddělení vlastnictví od řízení. Manažeři pak musí brát v úvahu cíle více zájmových skupin: zaměstnanců, zákazníků, dodavatelů, investorů, věřitelů i vlastníků.

Simon Carver

U malého podniku je vlastník obvykle se svou firmou mnohem těsněji spjat. Často do ní investuje všechen svůj kapitál a bývá na ní závislý i s rodinou. V malé firmě je obvykle spojeno vlastnictví s řízením. Mívá méně cílů než velký podnik a jiný přístup k zákazníkům. A právě to je dobrá myšlenka na konec: cíl podniku není jen věta v učebnici. Mění se s velikostí firmy, s tím, kdo ji vlastní, kdo ji řídí a komu je podnik ve skutečnosti odpovědný. Díky, že jste poslouchali.