11. otázka

Simon Carver

Víte, co je na daních vlastně trochu zrádné? Že skoro každý je platí, každý o nich mluví, ale když máte jednou větou říct, co daň přesně JE, najednou se člověk začne motat. A u státnic je právě tahle první věta strašně důležitá.

Simon Carver

Tak si ji pojďme postavit opravdu pevně. Daň je povinná, peněžitá, nenávratná a zákonem určená platba do veřejného rozpočtu, která je zpravidla neúčelová a neekvivalentní. To je základní definice, kterou je dobré umět nejen odříkat, ale hlavně jí rozumět.

Simon Carver

Když řeknu povinná, znamená to, že ji neplatíme dobrovolně podle nálady. Nejde o dar státu, nejde o příspěvek z dobré vůle. Je uložena zákonem. A právě zákonnost je v právním pojetí úplně klíčová -- daň musí být stanovena zákonem.

Simon Carver

Když řeknu peněžitá, je tím myšleno, že se odvádí v penězích. Ne v naturáliích, ne pytlem brambor, i když by to občas některé lidi při vyplňování formulářů možná lákalo. Prostě peněžitá platba.

Simon Carver

Nenávratná znamená, že správně zaplacené daně stát nevrací. Tedy ne ve smyslu, že bych zaplatil daň a pak měl automatický nárok dostat přesně tu samou částku zpět. To je důležité. Daň není záloha na nějakou konkrétní službu pro mě osobně.

Simon Carver

A teď ty dva pojmy, které studentům často splývají: neúčelová a neekvivalentní. Neúčelová znamená, že u běžné daně není přesně určeno, na co má být použita. Peníze se stávají příjmem veřejného rozpočtu a ten je pak používá na různé veřejné výdaje. V podkladech je uvedeno, že silniční daň je výjimka, tedy účelová daň, sloužící k opravě silnic a dálnic.

Simon Carver

Neekvivalentní znamená, že za daň nedostáváme přímé protiplnění ve stejné hodnotě. Tohle je strašně důležité pochopit. Když zaplatím poplatek za nějakou konkrétní službu, očekávám konkrétní protihodnotu. Ale u daně to tak není. Zaplatím ji a nevznikne mi nárok na přesně odpovídající službu, přesně ve stejné ceně, přesně pro mě.

Simon Carver

Jinými slovy: daň je transferová peněžitá platba ze soukromého sektoru do veřejného sektoru a současně je nejdůležitějším příjmem veřejných financí. To je další věta, která se u zkoušky hodí. Když ji přirozeně navážete na definici, působí to jistě a logicky.

Simon Carver

Teď přijde malý, ale důležitý zádrhel. Existuje ekonomické a právní pojetí daně. A to je přesně ten moment, kdy si spousta lidí řekne: no jo, zase dvě skoro stejná slovíčka. Ale ono to stejné NENÍ.

Simon Carver

V ekonomickém pojetí je daní příjem veřejných financí, který naplňuje základní charakteristiky daně. Tedy když je povinný, peněžitý, nenávratný a podobně, ekonom vidí daňový charakter. V právním pojetí je daní příjem veřejných financí uvedený v daňových zákonech. Tedy právník se dívá: je to v daňových zákonech ano, nebo ne?

Simon Carver

A právě tady do toho vstupuje pojistné. V České republice má pojistné charakter daně, ale jen v ekonomickém pojetí, nikoli v právním. Není uvedeno v daňových zákonech, takže právně to daní není. Ekonomicky se ale jako daň chová. A to je velmi oblíbená zkoušková past.

Simon Carver

Proč se říká, že pojistné má v ČR charakter daně? Protože u sociálního i zdravotního pojištění neplatí jednoduchá představa: zaplatím a přesně se mi to jednou vrátí. U sociálního pojištění jde o nemocenské pojištění, důchody a nezaměstnanost. U zdravotního pojištění podklady výslovně připomínají neekvivalentnost -- stát platí za studenty a důchodce a není záruka, že se nám to vrátí v tom, co jsme sami odvedli.

Simon Carver

To je mimochodem hezký praktický příklad. Představte si dva lidi. Jeden odvede na zdravotním pojištění dlouhé roky hodně peněz a téměř nechodí k lékaři. Druhý odvede méně, ale zdravotní péči čerpá více. Systém není postaven jako soukromé spoření do vlastní kasičky. Je to veřejné financování založené na širším principu.

Simon Carver

A proto je dobré u státnic říct přesně: pojistné v ČR má ekonomický charakter daně, ale právně daní není. Dělí se na veřejné zdravotní pojištění a sociální pojištění, které zahrnuje nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Simon Carver

Když už víme, co je daň, můžeme se podívat na daňovou soustavu. Daňová soustava je soubor platných právních předpisů upravujících jednotlivé daně, které jsou příjmem veřejných rozpočtů. A současně ji můžeme chápat jako souhrn všech daní, které se na daném území vybírají.

Simon Carver

To zní možná trochu suše, tak si to převedeme do normální řeči. Samotná jedna daň je jako jeden nástroj v dílně. Daňová soustava je celá ta dílna -- všechny nástroje dohromady a pravidla, jak se používají. Stát nefunguje na jedné jediné dani. Potřebuje celý systém různých daní, protože zdaňuje různé situace: příjem, majetek, spotřebu.

Simon Carver

A proč stát daně vlastně vybírá? Úplně jednoduše proto, že potřebuje financovat veřejné rozpočty a veřejné statky. Představte si obec, kraj a stát. Je potřeba financovat věci, které jednotlivci sami obvykle nezajišťují nebo by je nezajistili dostatečně: infrastrukturu, veřejné služby, různé transfery a další veřejné výdaje. Daně jsou nejdůležitějším příjmem veřejných financí, takže bez nich by ten systém prostě nebyl z čeho platit.

Simon Carver

V tomhle bodě je dobré zmínit i rozpočtové určení daní v ČR. To v zásadě řeší, do kterých veřejných rozpočtů daňový výnos plyne. A právě proto se u některých daní mluví o daních svěřených a sdílených. Tedy nejen že stát něco vybírá, ale také se určuje, kam ty peníze potečou.

Simon Carver

Jednoduchý příklad z praxe: zaplatíte DPH při nákupu zboží. Ta daň nezmizí v nějakém abstraktním mraku nad republikou. Je to příjem veřejných rozpočtů a u DPH podklady uvádějí, že plyne do čtyř rozpočtů. Naopak daň z nemovitých věcí je svěřená, tedy plyne do jednoho veřejného rozpočtu.

Simon Carver

Takže když si to chcete v hlavě srovnat pro zkoušku, zkuste tenhle myšlenkový sled: nejdřív definice daně, potom ekonomické a právní pojetí, potom vysvětlení, proč je pojistné ekonomicky daňové, a nakonec daňová soustava jako celek pravidel a jednotlivých daní, které financují veřejné rozpočty. To je opravdu výborný začátek odpovědi.

Simon Carver

Teď k samotnému rozdělení daní. A tady doporučuju být klidný a systematický, protože zkoušející často čeká, jestli si v tom uděláte pořádek. Základní dělení je na daně přímé a nepřímé.

Simon Carver

Přímé daně jsou vyměřovány z příjmů nebo majetku poplatníka. Jinak řečeno, dopadají přímo na toho, komu se příjem nebo majetek přisuzuje. Do přímých daní podle podkladů patří daně z příjmů, tedy důchodové daně, a daně majetkové.

Simon Carver

U daní z příjmů rozlišujeme daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob. To je základ, který musí zaznít. Fyzická osoba je například zaměstnanec nebo podnikatel jako člověk. Právnická osoba je například společnost, firma, instituce, která má právní osobnost.

Simon Carver

Do majetkových daní podklady řadí daň z nemovitosti -- přesněji z pozemků, ze staveb a jednotek -- a daň silniční. Tady je dobré si neplést, že přímé daně nejsou jen z příjmu, ale i z majetku.

Simon Carver

Nepřímé daně jsou daně ze spotřeby a jsou zahrnuty v ceně zboží. To je prakticky strašně dobře představitelné. Když si kupujete výrobek v obchodě, neplatíte jen samotné zboží, ale v ceně už je schovaná i nepřímá daň. Proto se jim říká nepřímé -- jejich dopad je spojen se spotřebou.

Simon Carver

Podklady uvádějí u nepřímých daní dvě velké skupiny: univerzální a selektivní. Univerzální nepřímou daní je daň z přidané hodnoty, tedy DPH, a v podkladech jsou uvedeny sazby 12 procent a 21 procent. Univerzální se jí říká proto, že dopadá velmi široce na spotřebu obecně.

Simon Carver

Selektivní nepřímé daně jsou zaměřeny jen na vybrané druhy výrobků nebo energií. Podle podkladů sem patří spotřební daně -- z benzinu, nafty, lihu, vína, piva a tabákových výrobků -- a také energetické daně, které jsou uváděny k ochraně životního prostředí, například z elektřiny, zemního plynu a pevných paliv.

Simon Carver

A tohle je hezký moment, kde si můžeme spojit klasifikaci daní s jejich funkcemi. Protože některé daně neslouží jen k výběru peněz, ale i k ovlivnění chování. Třeba když je zdaněn výrobek škodící zdraví nebo životnímu prostředí, nejde jen o příjem rozpočtu. Jde i o to, aby byl méně atraktivní nebo aby se omezila jeho spotřeba.

Simon Carver

Ještě k rozpočtovému určení: svěřené daně jsou ty, jejichž výnos plyne do jednoho veřejného rozpočtu. Podklady uvádějí daň z nemovitých věcí, ekologické daně a silniční daň. Naopak sdílené daně jsou takové, jejichž výnos plyne do dvou a více veřejných rozpočtů. Uvedena je DPH, která plyne do čtyř rozpočtů, dále daň z hazardu a daň z minerálních olejů.

Simon Carver

Tohle je přesně ten detail, který odpověď dělá dospělejší. Nestačí jen říct, jaké daně máme. Je dobré ukázat, že víte i to, jak se jejich výnos rozděluje mezi veřejné rozpočty. A to je právě smysl rozpočtového určení daní.

Simon Carver

Teď funkce daní. Těch je v podkladech pět a je dobré každou nejen pojmenovat, ale krátce vysvětlit na příkladu. Začnu alokační funkcí. Daně slouží k financování veřejných statků a prostřednictvím daní mohou být alokovány prostředky tam, kde si stát myslí, že je to potřeba. Podklady zmiňují i daňové úlevy.

Simon Carver

Alokační funkce tedy znamená, že stát pomocí daní a následných výdajů usměrňuje, kam půjdou zdroje. Velmi jednoduše: vybere peníze a rozhodne, že část zdrojů směřuje tam, kde trh sám nestačí nebo kde chce stát něco podpořit.

Simon Carver

Redistribuční, v podkladech psaná jako re-distribuční, znamená přerozdělování příjmů a bohatství ve společnosti. Je založena na principu solidarity, zejména přes progresivní zdanění a sociální transfery. Stát vybírá více bohatým a předává finanční prostředky ve formě transferů chudším. To je definice, kterou je dobré říct skoro přesně.

Simon Carver

Aby to nebyla jen poučka: představte si společnost, kde by stát nic nepřerozděloval. Každý by si nesl jen to, co sám vydělá, bez korekcí. Redistribuční funkce říká, že veřejná moc do toho vstupuje a část prostředků přesouvá. U státnic je důležité zmínit právě solidaritu, progresivní zdanění a sociální transfery.

Simon Carver

Stabilizační funkce znamená, že daně lze využít ke zmírnění výkyvů ekonomického cyklu. To je trochu abstraktní, ale představte si ekonomiku jako auto, které někdy jede až moc rychle a někdy ztrácí výkon. Daně mohou být jedním z nástrojů, jak ty výkyvy tlumit. Nemusíte vymýšlet složité makroekonomické scénáře, když v podkladech nejsou. Stačí říct, že pomáhají zmírňovat výkyvy ekonomického cyklu.

Simon Carver

Fiskální funkce je vlastně nejpřímočařejší. Znamená naplňování veřejných rozpočtů. Prostě a jednoduše: daně jsou příjmem veřejných rozpočtů. Když si u zkoušky nejste jistí, tak právě u fiskální funkce se dá vždy bezpečně vrátit k tomu, že stát potřebuje příjmy.

Simon Carver

A pak stimulační funkce. Ta může být pozitivní i negativní. Pozitivní podle podkladů zahrnuje daňové úlevy, úspory, zvýhodnění na děti. Negativní znamená uvalení daně na výrobky škodící životnímu prostředí či zdraví. Tohle se krásně pamatuje jako systém cukru a biče -- i když, ehm, odborněji řečeno zvýhodnění a znevýhodnění.

Simon Carver

Vedle funkcí je dobré zmínit i faktory ovlivňující daňovou soustavu. Podklady uvádějí ekonomické, politické, kulturně-historické, administrativně-institucionální faktory, technický pokrok a globalizaci. Dále vyspělost ekonomiky, geografické faktory, nerostné suroviny, nastavení státu a sociální cítění z hlediska příjmů a transferů, filosofii daného státu, vědu a výzkum, demografické faktory, válku a konflikty.

Simon Carver

Tohle je dobré chápat tak, že daňová soustava nevzniká ve vzduchoprázdnu. Země s jinou historií, jinou demografií, jiným sociálním cítěním a jiným stupněm ekonomické vyspělosti bude mít i jinou strukturu zdanění. Třeba podklady připomínají i demografický faktor -- mladší obyvatelstvo, více vyberu na daních. To je hezký konkrétní bod.

Simon Carver

Teď daňový mix. To je složení daní přímých i nepřímých v určité zemi. A zároveň uvádí, z jakých daní a v jakém poměru se skládá daňová kvóta. Česky řečeno: daňový mix popisuje, jestli země stojí víc na přímých daních, na nepřímých daních, nebo na nějaké kombinaci.

Simon Carver

A tady je dobré si dát pozor na jednu věc. Daňový mix není totéž co daňová kvóta. To si studenti někdy slévají dohromady. Mix říká strukturu, tedy složení. Kvóta měří zatížení ve vztahu k HDP.

Simon Carver

Daňová kvóta je ukazatel mezinárodního srovnání daňového zatížení. V podkladech je vzorec velmi jednoduše: daňový výnos děleno HDP, krát sto v procentech. To je potřeba umět. Je to jeden z těch bodů, kde zkoušející rád slyší přesný vztah.

Simon Carver

Jednoduchá daňová kvóta zahrnuje pouze daňové příjmy veřejných rozpočtů, které jsou následně děleny nominálním HDP. Složená daňová kvóta je komplexnější ukazatel daňového zatížení, protože v sobě zahrnuje jak daňové příjmy, tak i příjmy z povinného pojistného na sociální a zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a teprve potom se vše dělí nominálním HDP.

Simon Carver

A to je přesně místo, kde se vrací naše staré známé pojistné. Protože právně není daní, ale ekonomicky má daňový charakter, ve složené daňové kvótě se s ním pracuje. Takže když chcete porovnat skutečné zatížení ekonomiky povinnými odvody, samotná jednoduchá kvóta nestačí tak dobře jako ta složená.

Simon Carver

Kdybych to měl převést do jedné praktické představy: jednoduchá daňová kvóta se dívá jen na daně v užším smyslu. Složená daňová kvóta říká: dobře, ale lidi a firmy odvádějí povinně i pojistné, tak to do obrazu zatížení také zahrňme. A ten obraz je pak úplnější.

Simon Carver

Co si z toho tedy odnést ke státnicím? Umět přesnou definici daně. Rozlišit ekonomické a právní pojetí. Vysvětlit, proč má pojistné ekonomický charakter daně. Přehledně rozdělit daně na přímé a nepřímé, u nepřímých odlišit univerzální a selektivní, a znát svěřené a sdílené daně. Pak pět funkcí daní s jednoduchými příklady, daňový mix a obě daňové kvóty.

Simon Carver

A jestli na tom všem je něco opravdu podstatného, tak asi tohle: daně nejsou jen technická povinnost. Jsou to pravidla, podle kterých společnost rozhoduje, co bude společně financovat, koho podpoří, co omezí a jak rozdělí břemeno mezi soukromý a veřejný sektor. A právě proto je dobré je u státnic nevnímat jako seznam pojmů, ale jako celek, který drží pohromadě. Díky, mějte se.